Já jsem se všech těch akcí nezúčastnil. Ale několika jo a byl to velký zážitek. Toro embolao - stál jsem za železnou zábranou a sledoval mladíky, kteří zůstali v sevřeném prostoru, kam se po chvíli vřítil naštvaný býk. Z tlamy mu šla pěna a krev a pokoušel se mladíky srazit a zabít, ale oni chytře uhýbali, nebo v poslední chvíli skočili na lampu, nebo na nějaké výstupky přilehlých domů. Muži kouřili, ženy vzdychaly a všichni měli červené stužky. Býka se potom podařilo vzít do lasa a zatlačit ho do přistaveného auta. Stál jsem u toho auta a měl jsem pocit, že ho rozčilený býk rozdupe na kousky. Ta živočišná síla zvířete se přenášela do konstrukce auta i do celého toho prostoru středověkého andaluského města.​

Je to velká oslava, tradice, kterou místní žijí už staletí. 

Další akci, kterou jsem zažil, byla Noc svíček. 

Město vypne pouliční osvětlení, lidé vypnou světla v domech a veškerý život v ulicích, náměstích, domech i terasách je osvětlen svícemi. Když se k tomu přičtou hvězdy na nebi s barvami, které na obloze po svém západu vytváří Slunce, jde o nejlepší světelnou akci srovnatelnou s pražským Signal festivalem.

Týden na to jsem stál v úzké uličce a čekal, až kolem mě projde průvod, jehož centrálním prvkem je obří socha Panny Marie, kterou nesou desítky mužů. Velada je vrcholem celé letní sezóny, největší svátek patronky města. V procesí jde každý, kdo něco ve veřejném životě Vejeru de la Frontera něco znamená. A ta hudba k tomu.

Festival flamenca je oslava pohybu, nebo spíš by se dalo říct emocionálního vyjádření. Vzniklo z kombinace původní andaluské, arabské, maurské a židovské hudby s hudbou přicházejících Romů (Gitanos), kteří do Španělska, a hlavně do Andalusie, přicházejí od 15. století.

Byl jsem na náměstí, kde všichni tančili. Muž s Downovým syndromem, žena kolem osmdesátky, stařec z místního baru, dívka s růží ve vlasech...

Stálo to za to.

​

​