© 2019 by Derer

  • White Facebook Icon
  • White Twitter Icon
  • White Instagram Icon

Město se převaluje v turbulencích, večer je vožralý, ráno v kocovině, z který přejde na drogy a zbytečný vraždy, násilí, spousty mrtvejch každej den, vypálený autobusy a vystřílený výlohy, všude sou vidět zbraně, kdo je hodnej, neni jistý, a mezi tim všim choděj turisti a fotěj si sochu nebo horu, apaxe nechaj vokrást jak kreténi a dou si stěžovat někam, kde je pošlou do prdele, ať dou voni do prdele, všude to píšou a voni na sobě to zlato prostě musej mít, aby byli hezký, i když sou bílý, teda ty, co sou tu dýl, taxou rudý, většinou tlustý a maj děsný svalnatý lejtka a kulatý břicho, drahý sandály, ledvinku, kamery a foťáky a žlutý kníry jako bejvalej českej prezident.
V bufáči hrajou Kokain vod Mišíka a já du domu.
Před kostelem, kde parkuju, žije sedmičlenná rodina ve starym osobnim autě, předsíň u volantu, obejvák na sedadle spolujezdce, dvě ložnice vzadu, někdo spí asi eště v kufru.
Děti pracujou na křižovatce, vydělávaj rodičům na líh. Z auta se kouří, jak tam někdo kouří.
Kolem de ženská s bernardýnem. Kouká se upřeně dopředu. Bernardýn se kouká na mě. Pošlu ho do prdele.

Vyšlo v roce 2006.

MestoBohu_front.jpg

Koupit tištěnou knihu